Carp-team Sezská Harta

Ráno 4:25 držím mobil v ruce ani nevím, jak jsem se vzbudil. Mám ale pocit, že mám strašně málo času musím si dát do kyblíku krmnou směs, krásně voňavou povařenou kukuřičku, uvařit čaj, nezapomenout foťák a už 5:15 musím být na křižovatce před Pájiným barákem. Vyletím z postele jak blesk. Všechno pobalím vezmu na záda baťůžek, který už jsem si chystal den předem a už jsem ve sklepě a kontroluji koloj jestli je vše v pořádku, a jestli je dobře dofouknuté. Stihl jsem to s přehledem před Pájiným brákem jsem byl 5:14 :) . Dneska s náma jede aj i Pepíno, brácha od Páji. Na cestě jsme se museli přizpůsobit jeho rychlosti,ale jel jak drak ,,asi se těšil na ryby jako mi dva, že Pájo? ´´ Nevím v kolik jsme přesně přijeli k rybníku, ale přivítala nás jeho krásná tajuplná zamlžená hladina,. Byl to úchvatný pohled. Pája si sedla s bráchou do zákrutu rybníku a já si sedl do zátiší mezi stromy asi 30 m od nich. Ještě než jsem rozbalil pruty nevydržel jsem to a musel jsem začít fotit. Jak už to chodí rychle navázat pruty, pokrmit kukuřicí a de se na to. Pět minut po prvním náhozu se ozvala moje volnoběžka, ale bohužel jsem zasekl do prázdna. Po chvilce postávání u prutů začali zebat ruce a nohy, které jsem si namočil při přechodu přez rybniční přepad, takže se mi hodil i ten teplý čaj. Začalo svítat sluníčko. Pak přiběhl Pepča a povídá mi ať se jidu podívat, že nevím už  přesně kdo z nich dvou chytl rybu. Zvědavost mi nedala a šel jsem se za něma mrknout. Na splávek se jim podařilo chytit menšího amura, ale taky potěší. Když vylezlo sluníčko opadl opar z hladiny a my jsme měli krásný výhled na krajinu i na ostatní rybáře. Šlo jim to asi stejně jak nám-nějak :). Sem tam to ťuklo ,ale byla to slabota. Pája sem tam přišla na pokec, takže to celkem zahánělo nudu. Nevím v kolik hodin to bylo, ale řekl bych, že mohlo být tak po deváté a mě se znovu ozval hrčák, ale teď už to bylo tak zběsilé, že už tam musel být. No asi tam byl, ale někde se mi musel při záseku zachytit vlasec a celé sem to upálil. Chvilku potom přišel pan porybný tak aspoň to mi zvedlo náladu. Prohodili jsme spolu jen pár slov, jak to jde ostatním a bylo mi řečeno, že nemůžou chytit ani čudlu. To jsem si říkal, že já se dvěma záběry a Pája a Pepíno s amurkem jsme na tom furt dobře. Kolem destáté už sluníčko pěkně hřálo tak, že to chvílema pálilo do zad. Pája přišla na pokec a naše rybářské historky 10:15 přerušil další hukot mé brzdy, ale tentokrát jsem nic nepodcenil a už jsem si pěkně vychutnával zdolávání kapříka. Pája mi pomohla s vylovením a následným odháčkováním. Byl to prcek ,ale potěšil. Po jeho puštění jsem koukal na hodinky a bylo nějakých 10:21, rychle nahodit, co když je jich tam více! No, slunko hřálo a hřálo, ale žádný další záběr furt nepřicházel. Jednou mi to zběsile vyskčilo k prutu procvakla brzda, ale jinak mrtvo. Byl sem se podívat na Pepína našeho nejmladšího a ten to měl prostě na háku, no posuďte podle fotky sami x). Dál sem kecal s Pájou, a jak už to tak bývá čas u vody strašně rychle uteče. Nakonec jsme se domluvili, že to v půl jedné zabalíme ať dojedem kolem půl druhé domů. Odcházel jsem od vody nerad, ale byl jsem spokojený, že se mi podařilo aspoň něco. Pája s Pepínem vypadali taky spokojeně. Cesta nazpátek byla v pohodičce, pak jsme se rozpojili a jeli domů. Byli jsme poprvé spolu letos u vody sice né moc dlouho, ale stálo to za to. Byl to takovej tréning na léto:)

Zbytek fotek je ve fotogalerii.